Politik

Politik je tedy veřejný činitel, který má mandát ovlivňovat chod společnosti. Jeho legitimita vychází z voleb, tedy z vůle občanů. 

Komunální politika je díky menším rozpočtům a větší veřejné kontrole často na velmi dobré úrovni. I když se i zde objevují finanční machinace, bývají snáze odhalitelné a je možné je rychleji dovést ke konkrétní odpovědnosti jednotlivých politiků.

Na úrovni parlamentní politiky je však situace odlišná. Předvolební sliby nejsou právně závazné a po volbách může být – a často bývá – směr deklarovaných plánů zcela opačný, než jaký byl prezentován voličům. Volič se tak stává pouhým pozorovatelem, zatímco politik získává pozici téměř nepostižitelného aktéra s výraznou mocí.

Je nezbytné znovu změnit volební zákon, protože v současné podobě obsahuje ustanovení, která zvýhodňují politické lobby. Naopak v něm chybí zákonná povinnost dodržet předložený politický program, a to pod hrozbou právního postihu či dokonce zákazu činnosti v případě jeho vědomého porušení.

Současný poslanec je často spíše produktem marketingu než přirozenou autoritou vyrůstající z osobní zkušenosti a dlouhodobé práce. Politická komunikace se mnohdy soustředí na mediální obraz, rétoriku a schopnost zaujmout voliče, zatímco skutečná znalost každodenních starostí občanů ustupuje do pozadí. Takový přístup však do správy státu a služby veřejnosti nepatří, protože správa veřejných věcí vyžaduje především životní zkušenost, odpovědnost a schopnost chápat důsledky rozhodnutí v praktickém životě lidí.

Poslanec by měl vzejít z lidí, kteří mají osobní zkušenost se skutečně základními pilíři života. Těmito pilíři nejsou politické fráze, ale konkrétní realita: práce, rodina, bydlení, výchova dětí, hospodaření s rodinným rozpočtem a řešení běžných životních situací. Teprve člověk, který si těmito etapami prošel, může lépe porozumět dopadům zákonů na každodenní život občanů.

Proto by měl mít alespoň středoškolské vzdělání jako základní předpoklad všeobecného přehledu a schopnosti orientace v informacích. Založená rodina a dítě starší 21 let představují dlouhodobou zkušenost s odpovědností, výchovou a péčí o druhé. Zkušenost se samostatným bydlením pak znamená, že daný člověk zná praktické otázky spojené s náklady na život, správou domácnosti i nutností dlouhodobého plánování.

Takový poslanec nepřichází do veřejné funkce jako marketingový projekt, ale jako osobnost formovaná životem, která dokáže rozhodovat s vědomím skutečných dopadů svých rozhodnutí na společnost.